Zdraví - m ! ☺

O tom, jak jsme k našim mazlíčkům fretkám došli…

Vyrůstala jsem mezi papoušky a s velkou černou dogou Argošem. Také jsem vlastnila malé akvárko se šneky, pozorovala jsem kladení vajíček a protože se u mne měli dobře, bylo jich více a více... Pak kočku, králíka a křečky. Dlouho jsem nemohla mít dalšího psa a tak jsem si za svou první výplatu koupila svou první dobrmanku Eriku. Byla jsem na ni řádně nepřipravená. Jako vlastně na všechno. Takový pokus - omyl. Díky ní jsem se seznámila s mým, dnes již bývalým, manželem, který měl se psy velké zkušenosti a na všechny psy které jsme pak měli, ráda vzpomínám. Mnoho let jsem se starala o srnčího ratlíka Beny, která, asi díky tomu, že s nimi vyrůstala si o sobě myslela že je také dobrman. V roce 2010 jsem opět zatoužila mít doma psa. Moc se mi, asi svou veselou povahou, líbí jack russel teriér. Naštěstí jsme s manželem navštívili chovatele a již po jednom rozhovoru s ním mne tato touha přešla. Přeci jen nemám tolik volného času...
Syn mi poté poslal odkaz, inzerát o prodeji fretky, přesněji freťáka. Fretku? Nikdy. Ty přece smrdí! Ale vždycky se mi líbily a Chandan byl na té fotce tak pěkný... Tak jsem si postupně napůjčovala a i zakoupila nějaké knihy, četla diskuse na internetu a byla jsem lapena. Usoudila jsem, že holka fretka není pro mne, spíše opravdu ten kluk a manžel mne podpořil. To jsme nevěděli, co rozjíždíme. Pořídili jsme si tedy Chandana, z ch.s. Medový květ, od chovatelky z Prostějova. (Byl to dobrý kup, ten větší peníz za jeho nákup se nám vyplatil. Chandan/Čenda dostal do výbavičky spoustu věcí a také jsme měli jistotu, že měl dosud dobré zázemí.) Postupně probíhalo vše, co jsem si kdy o fretkách pročetla. Ještě že jsme na to byli připraveni, nedivili se a jen čekali, až to toho draka přejde. Nejhorší bylo jej naučit chodit na záchod jen do jednoho rohu. Náš Čenda je mlsný a zabraly na něj až odměny, takže pak se přes záchod rád i jen tak procházel, co kdyby z toho něco káplo. Brát jej na dovolenou nebyl až tak problém. Jen přepravka a skládací klec navíc. Naše první dovolená byla hned druhý měsíc, co jsme si jej pořídili. Myslela jsem si, že jej budu s sebou nosit v baťůžku na procházky, ale bylo to lepší, než jsem si myslela. Ráno, odpoledne a večer se s námi vždy tak hodinu proháněl a zbytek prospal v kleci. To byly Adršpašské skály, několikrát chata v Beskydech a na Lipně, Ostrava a Terchová na Slovensku. Původně jsem si myslela, že bude chovný, měl k tomu skvělé předpoklady. Pěkný rodokmen (Tatínek ve skotském hrabství opravdu loví divoké králíky.), získali jsme druhé místo v jeho kategorii na Mezinárodní výstavě fretek v Brně a navíc je to neskonalý pohodář. Jeho říji jsme chtěli ustát, ale nedalo se to. Na plyšové samičce byl nalepen skoro pořád a díky tomu, že jsme si kvůli plísním v bytě a nemožnosti pořádně v centru Krumlova větrat, pořídili generátor kyslíku a on to své značkování necítil tak jak potřeboval, asi by se uznačkoval. A tak už to, bohužel, není chlap.
Po dvouletém soužití „je to již vše v pohodě“. Na pár hodin denně mám doma toho jack russel teriéra, i když v převleku fretky. Myslím, že s klidem zvládáme všechny situace, je to taková velká škola postřehů. Rádi se setkáváme s dalšími fretkaři a velice kladně vnímám, že nemám výčitky, když odcházím do práce, protože stoprocentně vím, že to Čenda prospí. Někde jsem četla, že dvě fretky je sice dvojnásobná starost, ale zato čtyřnásobná radost. Občas jsem si na to vzpomněla, když jsem si při hraní s Čendou uvědomovala, že mám handicap – nejsem fretka na pořádný souboj. Ale naštěstí se dočkal kamaráda. Jsem ráda, že jsem si každý den (toho jednoho konkrétního, rozhodovacího, týdne) psala poznámky a mohu se teď s Vámi podělit o zážitky.

5.8.2012
Inzerát na facebooku, že tří a půl měsíční freťáček hledá nové majitele.

Další dny:
Občas kouknu na inzerát a přiložené fotky. Je moc pěkný. A Čenda nám ve dvou letech „dědkovatí“…

11.8.2012
Jen jsem se chtěla ujistit, že freťáček Rony ještě není v nové rodině.
Není.
Tak co kdybychom to zkusili, Čenda bude mít kamaráda a udělám dobrý skutek.
(A každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.)
Ale přece jsem se domluvila na příští den, že se nezávazně sejdeme a zjistíme, jestli si padneme do noty. Ale ať raději vezmou napáječku, náhradní doma nemám. A tak co kdyby…

12.8.2012
Proběhlo setkání na neutrální půdě. Podle dalších zúčastněných to prý nebylo tak strašné, ale já jsem musela na chvíli odejít. Ale výsledek byl skvělý, přežili to. Byli unavení, ale stále měřili síly. Čenda byl tedy unavený více, dala jsem jej do přepravky a Rony zkoumal okolí, mé ruce a nohy. Byl úžasný. Takový malý čertík. Vyhrál a zkusíme to se sbližováním doma.
V autě oba krásně spali. Čenda v přepravce a Rony na klíně. Doma se chudáček Rony dlouho plazil po podlaze a čichal kde to je, zadováděl, s chutí snědl maso a spal až do půl 4h ráno.

13.8.2012
O půl páté proběhlo krmení šelem a pustila jsem je oba z klecí.
Jak to vše shrnout...
Možná takové normální fretčí ráno.
Neustálý boj, kvokání a pušinec.
Občas jsem si je brala oba na ruce a hladila, to se zklidnili, přestali kvokat a bylo vidět že je jim fajn.
Rony mi hodně připomíná Čendu když byl v tom věku, i to kousání, myslím, bylo stejné. A když si jej dám blíž k hlavě, tak kupodivu jen malinko pokusuje krk a žužlá ucho. No moc dlouho to tedy neriskuju.
První procházka kolem krumlovského kostela ani nebyla procházka. Rony vůbec nechtěl na zem a byl skoro v křeči, ale pak to pomalu dal. Většinou pak s Čendou soupeřili.
Ve vaně jsem jej vodou trochu otírala, ten syčel a bál se!
A večer byla krize. Moje a Čendy. Máme toho mrňouska fakt dost. Vzala jsem si jej na klín a domlouvala jsem mu, že je u nás jen na zkoušku a ať si to rozmyslí. Zvážněl a asi poslouchal. Tak uvidíme.

14.8.2012
Ráno bylo o chloupek klidnější, odpolední procházka v parku byla opět spíše v bojovné náladě, ale protože jsme tam byli déle, tak i Rony odpočíval a to i v klidu vedle Čendy, nebo se přes sebe jen tak převalovali. Vypadá to nadějně. I ve vaně se tentokrát držel skvěle.

15.8.2012
Ráno zase o stupínek lepší, Rony už nepušil a méně kvokal, Čenda také již neměl tak hlasité projevy nevole. Jen místo úklidu loužiček a bobků po Ronym uklízím i po Čendovi. Tak to bych byla fakt ráda, kdyby je to brzy přešlo.
V poledne Čenda pro jistotu ani nevylezl z pelíšku, abych si toho raráška užila jen já. I večer je z něj unavený, tak jsem mu začala raději dávat k masu Colostrum, ať se posílí.

16.8.2012
Nechávám Ronyho více vyběhat nejdříve samotného, ať se aspoň trochu unaví. Ale když pak pustím Čendu, tak je opět při své mladické síle a má navrch. Na sobě nemá ani jeden škrábanec, zato Čenda už má krk samý strup. Několikrát denně mu jej stříkám a mažu aloí. Ještě že mají každý svou klec. Jenže už tak jsme měli v kuchyni málo místa.

17.8.2012
Rony již přestal neustále kvokat, když běhal po kuchyni, asi to byl jeho hlasový projev v novém prostředí. Zkouším dělat fotky, ale jsou oba moc rychlí a foťák stihl jen ocásky.

18.8.2012
Dnes měli kluci pedikůru. Byla jsem moc příjemně překvapená, že Rony to také zvládl na jedničku a řekla bych i s hvězdičkou. A to i stříhání drápků i čištění oušek. Asi si dám také pochvalu, protože jsem na to šla, až když se unavili…

19.8.2012
Celou dobu co máme Ronyho nebyla Evička doma a večer, když jsme přijeli, přímo letěla ke kleci s Ronym, že se s ním přivítá. On se jí lekl a hned ji, raději jako první, kousl. Takže jsme opět probírali zásady chování se ke zvířatům. Další dva dny máme dovolenou a Evička bude mít možnost sledovat Čendu i Ronyho v akci.

20.8.2012
Včera to byl týden, kdy jsme si Ronyho „na zkoušku“ přivezli domů.
Do uvozovek píšu proto, že jsme si padli do oka hned a i sbližování doma probíhalo celkem v pohodě na to, že je tak mladý divoch.
Nejvíce trpělivosti s ním bude muset mít Čenda, protože Rony jej neustále tahá a okusuje. Ale když jsou unavení, tak se po sobě jen tak válí a Čenda se před ním až tak neschovává a sám jej i vyhledává. Zatím je ale nechám, na spaní, každého v jiné kleci.
Evičce se nelíbí jejich fretčí hry na boj. Takže občas zase připomenu, že jsou to šelmy a takhle se stále trénují. A to i na nás. Díky tomu, že se, většinou, vyblbnou spolu, tak nás pak mají již více na to pomazlení.
A kousání? Udělala jsem zajímavou zkušenost. Nesla jsem mu totiž maso ne v misce, jako obvykle, ale v ruce, že mu ho do misky v kleci dám. No to jsem si dala. Hltoun jeden, zakousl se do masa a přibral si k němu i můj prst. A tak již vím, že kdyby byl zlý a chtěl opravdu kousnout, tak to tedy fakt umí.

Možná to teď bude vypadat, že fretka je skvělé a nenáročné zvířátko, když spí kolem 20 h denně a navíc je v kleci. Ona to ale není celá pravda. Za ty dva roky s naším Čendou jsem pochopila, že být fretkař je prostě diagnóza.

A tak ještě něco pro osvětu:

1. Fretka smrdí. Aby ne, když je vyšlechtěná z tchoře. Nejhorší ale je, že po nějaké době vám to už ani nepřijde a Evička dokonce říká, že jí voní. Stejně jako nám voní i většina psů a koní.
2. Fretka vleze naprosto všude. Šmejdí, kde se dá. V oblečení, ve skříních, v taškách, má ráda hlínu v květináči a ještě raději, když hlína kolem lítá.
4. Fretka krade a stěhuje věci. Jejich skrýše jsou plné jejich a hlavně Vašich věcí.
3. Fretka ví, kdy má dostat jídlo. Když se jej v pracovní dny naučí dostávat v určitou dobu, o víkendu si nepřispíte. I když „neštěká“, tak zaručeně udělá takový kravál, že vstanete, dáte jí maso a možná si půjdete znovu lehnout.
5. Fretka je prý čistotné zvíře. Kadí jen v rohu. Ale ve kterém, to si vybere sama. Takže to nějakou dobu trvá, než Vám udělá radost a bude chodit na záchůdek. Když se naštve, tak tam ale zaručeně nepůjde.
6. a další, a další, a další .……

No vidíte, každý rozumný člověk by si nic podobného nepořídil. Natož dva!

Á, musím končit,Čendoušek a Roník se probudili a chtějí z klece.

Už běžííím .....

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil na Facebook, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.